Nikdy neříkej nikdy aneb výstup z komfortní zóny

Dlouho jsem nic nepostoval, za což se omlouvám.

Tak teď něco ze života. Nikdy nemá cenu bránit se jakékoli odbočce ze stereotypu života. Takové to – jak se říká – vystoupení z komfortní zóny.

Člověk nikdy nemá ani tucha, co z toho nakonec vyleze.

Jen pro vysvětlení: po téměř dvaceti letech jsem při úklidu našel nějaké mé kresby portrétů, co jsem maloval ještě na učňáku.

Hodil jsem nějaké na fejs a ohlasy mých přátel (a mezi nimi i malíři, což mě hodně potěšilo) byly natolik vřelé, že mě vyprovokovaly, abych zase na chvilku zkusil sednout s tužkou k papíru a něco nakreslil.

Hned poté, co jsem domaloval první obrázek, jsem nemohl pochopit, proč jsem s tím vlastně skončil. Byl to neskutečný relax, navíc mě to ohromně bavilo. Takže hned následoval další portrét jedné kouzelnice, co okomentovala tu předchozí kresbu, která se samo sebou ocitla na Facebooku. To se hned lépe kreslí pro někoho, komu se vaše umění líbí, a víte, že s tím můžete udělat někomu radost, když je těsně před Vánoci. Zveřejněním této kresby se hned přihlásili další, co by chtěli portrét, a byli za to dokonce ochotní i zaplatit. Takže se stalo jen to, že jsem opět dělal něco, co mě baví, a dostal za to zaplaceno.

To jen potvrzuje, že jakýkoli koníček, co člověk rád dělá, nás nemusí zákonitě obírat o čas a peníze.

Neříkám, že se na tom hned dá zbohatnout, ale říkám, že – pokud se podniknou ty správné kroky, aby se aspoň provoz daného koníčku zaplatil – můžeme se mu věnovat hned o něco víc.

Protože většina koníčků nás něco stojí, musíme zůstávat déle v práci, abychom si na něj vydělali. Někteří z nás mají dokonce i víc zaměstnání. Jedno zaměstnání nám platí složenky a druhé nám vydělává peníze na naše koníčky.

Pokud to tak máte, vězte, že i já jsem to tak měl… a teoreticky mám pořád, ale ještě trochu složitější: těch pomyslných prací mám asi pět. Jenže já nechodím do práce. Já si hraji s koníčky a chodím z jednoho koníčku do druhého.

Jak kdosi moudrý prohlásil nádhernou větu: „Pokud už nikdy nechcete chodit do práce, najděte si práci, která vás baví, naplňuje a inspiruje.

A měl neskutečnou pravdu.

Zkuste popřemýšlet nad tím, jak zviditelnit váš koníček nebo vaši práci.

Celým svým srdcem věřím, že je někdo, kdo to dokáže ocenit. Anebo ví, jak z vašeho koníčku vytáhnout nějaké peníze, abyste se mohli svým koníčkům věnovat místo vaší druhé práce. A tím pádem budete mít víc času na svou zálibu i bez toho, abyste ztratili něco na vašem příjmu, tedy i na vaší komfortní zóně.

Pokud ještě pořád váháte nebo nevíte, na koho se obrátit, kdo by vám pomohl, nebo aspoň poradil, zkuste se mrknout na stránky kde je umístěn tento blog. Třeba tam naleznete jen dobrý nápad.

Michal Janza

Michal Janza
Autor projektu kouzelná příležitost a Klubu Přátel Koníčků (KPK). Jsem krotitel koníčků který věří v to, že si na svůj provoz dokáže vydělat koníček sám. A při dobré drezůře dokáže vydělat i na svého majitele. Mě mé koníčky už přes 15 let živí. Tak proč by vaše koníčky neměli mít stejnou moc?