Od malování do stolářské dílny

Volně navážu na minulý blog.

Vše, co děláme, má svůj důvod. A samozřejmě – cokoliv děláme, má i své následky. Z nějakého důvodu prostě děláme věci, co nás baví, a promítáme to do veškerého našeho konání.

Jak jsem řekl v minulém blogu: vše, co děláme, má své fanoušky; stačí je najít. Velice často ale slyším negativní odpovědi na mé přesvědčení, že každý koníček si dokáže vydělat na svůj provoz.

Něco jako „můj koníček je moc drahý“, „nemám na to dost času“, „nejsem dost dobrý na to, aby mně za to někdo platil“ atd.

S tím se samozřejmě částečně dá souhlasit – například s tím „nejsem dost dobrý na to, aby mně za to někdo platil“.

Určitě je dobré se ve svém umění či zálibě zlepšovat a vzdělávat.

Ruku na srdce: kolik z vás se vzdělává, nebo dokonce chodí na vzdělávací kurzy či workshopy v daném oboru?

Já se samozřejmě v rámci možností snažím chodit na semináře i zahraničních kouzelníků a mám i spoustu video seminářů zakoupených na DVD.

Ale abych navázal na předchozí blog o malování.

Udělal jsem si radost a ještě před Vánoci si koupil narozeninový dárek, a to workshop Michala Janovského (neskutečně šikovný malíř a super člověk), který proběhl až v dubnu letošního roku.

To mě samozřejmě ohromně nakoplo do dalšího malování i větších formátů.

Které, jak jsem zjistil, se špatně malují na stole, a tak to chtělo nějaký stojan.

Strávil jsem dlouhou dobu na internetu hledáním vhodného stojanu, kde pro mě byla priorita skladnost. Tím, že se živím mimo jiné i jako kouzelník, vím, jaký je problém převážet různé trojnožky. Vždy je musí člověk dát někam nahoru a opatrně, aby s nimi něco v kufru nepoškodil, anebo aby nepoškodil onu trojnožku. A umístění dospod kufru nepřichází vůbec v úvahu.

Na internetu se takový stojan sehnat nedá, nebo aspoň mně se to nepovedlo.

A tím, že se věnuji i výrobě a prodeji kouzelnických rekvizit a vyrábím i velice skladné stolečky či zástěny pro umělce. stoleček č.2 a stoleček č.3, nezbývalo nic jiného, než si nějaký stojan vyrobit.

Po týdnu u počítačového 3D programu a něco málo lepení papírového modelu a prvního prototypu byl na světě. Stojan mé představy.

Stojan, který je malý, skladný a z něhož při složení nevyčnívají žádné nožičky nebo šroubky, které se mohou otisknout nebo poškodit ostatní náklad v autě. Můžete ho dokonce bez obav zarovnat spoustou věcí.

Má totiž ve složeném stavu rozměr přesného kvádru o rozměrech pouhých 60 x 50 x 2 cm. Je možné rozložit ho do velikosti 130 cm výšky obrazu.

Kdo rád maluje u stolu a rád u toho sedí, konstrukce stojanu dovoluje spustit jeho spodní hranu až 20 cm pod hranu stolu. Takže malíř dokáže dosáhnout i na vršek obrazu bez toho, aby vstával.

Omlouvám se, nechal jsem se trochu unést. Jsem z něj stále nadšený, je to čerstvá záležitost.

Prostě koho to zaujalo a maluje, je k nakouknutí zde.

Co jsem tím chtěl říci… Tímto to mohlo skončit. To by ale bylo moc jednoduché. A jak píši skoro v každém blogu: „Dejte vědět světu, že máte koníček a jste na něj hrdí.“

Já to poslal ještě ten večer nafocené svým kamarádům a na fejs samozřejmě taky.

Do půlnoci jsem měl tři objednávky na tento stojan. Očividně nejsem sám, kdo řešil tenhle problém se skladností. Víceméně jsem si tohoto problému všiml na onom workshopu, když jsem pomáhal nosit věci Michalovi do auta: na workshopu sice měl pouze osm stojanů, těch malých na stůl, ale měl jich plné auto. Jen si představte: osm stojanů – a auto plné! Tak jsem ze srandy prohodil, že mu nějaké seženu, aby nezabíraly tolik místa v autě. Jen odbočka: Moje stojany zaberou v deseti kusech pouze krabici a velikosti 60 x 50 x 20 cm.

Dohromady do konce týdne jsem měl osm objednávek. Takže i tak se dá dostat od kreslení do stolářské dílny, pokud vnímáte všechny výzvy, které vám život nabízí.

Samozřejmě jsem stojan vyrobil i tomu, kdo za něj vlastně mohl, a on po tom, co ho dostal, napsal na Facebook:

Stane se, že mi na workshop přijde geniální člověk (bez prdele), dám mu podnět a on vymyslí nejgeniálnější stojan, co jsem viděl, s naprosto geniálním designem  🙂 Michal Janza, veliké díky! Tohle bude muset do světa!

Co se týče toho geniálního designu, tak za ten si může sám. Já mu na stojan nechal vygravírovat laserem jeho nejnovější autoportrét. Taktéž i mému kouzelnickému a malířskému příteli Liborovi.

Jak je vidět, někdy stačí jen málo k tomu, aby se ta námaha a čas strávený u našich koníčků zaplatil.

Stačí jen malá drobnost ke každému úkonu nebo těsně před či poté, než si začneme hrát s našimi koníčky (jako třeba zapnout a vypnout kameru či foťák). Natočit to, co děláte, a pokud se to povede, máte hezký návod na cokoli, co děláte. A pokud jste zrovna někomu něco vysvětlovali, nebo dokonce byli požádáni svým nadřízeným, abyste zaučili někoho nového v kolektivu v práci, natočte to. Máte z toho rázem workshop atd.

Doufám, že mě chápete. Víc se o tom rozepíši někdy příště.

Děkuji moc za váš zájem.

Pokud jste dočetli až sem, tak vás něco zaujalo, a pokud to byl ten stojan, tak ještě jednou, více informací o něm naleznete zde.

Děkuji moc.

A zase se ozvu, jakmile se mi připlete do života nějaký dobrý nápad, jak zviditelnit naše koníčky a vyrazit z nich nějaké peníze, anebo jen tak, pro inspiraci. Sledujte můj blog nebo Kouzelnou příležitost.

Michal Janza